Motorky 2011 - Jeseníky, Orlické hory

Motorky 2011 (24. – 28.8.)

Účastníci:

Mervin je patronem celé akce. V sedle své panelky oplývá mimořádnou jistotou, i když už není vybaven šéfovskými polobotkami. Tyto měly velkou výhodu v tom, že v časech společného ježdění s Klopičem byly v zatáčkách obroušeny na vnější straně nohy skoro až na ponožku. Boty tímto zásahem zvýšily aerodynamičnost, čímž vzrostla rychlost a klesla spotřeba. Mervin letos stejně jako každý rok odmítal ze své berle vůbec seskočit. V noci udivoval podivnými zvuky, takže je v podezření, že plašil vesničanům ve chlívech dobytek.

Bullmen – kudrnatá jistota na těchto akcích. Charakterizuje ho skladba potravy: snídaně – rybák a pět rohlíků, oběd – pouze M2T z výfuků svých kamarádů, večeře – smažák. Na akci byl poosmnácté a poosmnácté si opět doma zapomněl plavky. Proto stejně jako Mervin nesnáší koupání a ranní permoníky. Jakoukoliv hodnotu je schopen bleskově přepočítat na cihly, jak kdyby jich doma neměl už dost. V noci se rychlost jeho jízdy dramaticky snižovala.

Martin Kozák letos ke zděšení všech prodal svou ČZ 250 Kuřeti, takže se definitivně vyřadil z řad příznivců a přátel M2T. Na akci se často odpojoval, většinou z důvodu návštěvy svých známých. U piva večer všechny ohromoval fotografií traktoristy, ale stejně v tom máme jasno. Každé ráno vařil čaj, o který se kamarádsky dělil se svým okolím. Není příznivcem rychlých startů. Do jeho „pojízdné skříně“ se mu plavky vždycky vlezou. Stejně jako Alonso jde s dobou a podporuje metodu GPS.

Dave Klopič nosí stejně jako Mervin šéfovskej kakáč. Jako každý rok i letos byl hlavním domlouvačem a vyjednávačem naší skupiny. Miluje rychlý starty, čímž způsobuje v zadních řadách zmatky. Ty naštěstí dokázal napravit navigací pomocí SMS. Oč je menší postavou, tím zvučnější má hlas. Jeho oblíbeným hitem je častuška Cestář.

Alonso – loňská nová posila našeho gangu disponující panelkou, která dobře nejen vypadá, ale i jede a díky VAPE i svítí. Po technické stránce na rozdíl od většiny účastníků nespoléhal na ostatní a byl překvapivě vybaven. Jedinou věcí, co nenašel mezi náhradními díly, byla kulma pro Ladě Žlučníkáře.

Laďa Žlučníkář si nečekaně po létech vzpomněl na svoje kamarády a dojel nás do Rokytnice podpořit. Cestou osedlal skoro všechny stroje, aby získal motivaci pro získání ŘP skupiny A a znovu zpojízdnil svou Jawku po Grétzkyho nešetrném zásahu.

Hořák byl letos řidičem nejporuchovějšího stroje.

1. den (středa)     60 km

     Sraz letošního výjezdu byl stanoven na 17:00 a opravdu, světe div se, jsme v 17:15 vyjeli. Tento rok nás na Nové ulici neuvítali jako již tradičně pochybní obranáři obou sousedů, ale jejich ženy i s potomky. Na tuto akci se totiž těší nejen každý pravověrný motorkář, ale zejména jejich manželky, které si pak můžou po roce neustálé kontroly konečně vydýchnout.

     Diplomacie nakonec slavila úspěch a jízdu se podařilo domluvit na termín sice nečekaně pozdní, ale hlavně s nezvykle příznivým počasím. Už týden trvaly 30°-35° vedra a proto jsme doufali v pohodovou akci.

     Mervin vedl kolonu čtyř strojů cestou ne sice přímou, ale zcela jistě skrz různorodou krajinu. Jeli jsme na Pozořice, Ochoz, Pístovice, Podomí až do Lipovce, kde jsme tankovali netypicky levný benzín (asi 32,50,-Kč/l). Zde se předvedl Bullmen, když do svých 7 litrů benzínu pevnou rukou vylil půl litru M2T. Lidstvo po cestě určitě nezapomene. Stroje s plnými nádržemi jsme vedli dál k severu.

     O atrakci se nám postaral Mervin, jenž se pokusil svým zadním kolem předjet to přední. Zastavil překvapivě bez plesknutí a poté, co brýlemi zatlačil oči zpět do důlků jsme mohli po sejmutí šéfovského kakáče pozorovat zježený i ty vlasy, které na budce nikdy neměl. Odtlačili jsme stroje na pole a zjistili příčinu. Tou byl odlepený ventilek na zadní gumě čínského původu. Přilepení zpět se nedařilo a tak nezbylo, než se vydat domů pro rezervní duši. Kluci mezitím přemístili motorky do Rozstání k první hospodě.

     Rozhodli jsme se před výměnou nejdřív řádně posilnit. Černá hora 11° do nás průběžně padala až do jedné hodiny. Uzavřením hospody skončila příjemnější fáze večera. Nezbývalo, než se pustit do opravy. Tato trvala hodinu a půl. Ve 2:30 už jsme spokojeně usínali na hřišti.

2. den (čtvrtek)     300 km

     Probudily nás podivné zvuky: samý „Ách,ách“… Ne, opravdu se neděste.To si jen na kurtech dva tenisti naprosto regulérně komentovali svoje výkony. Když jsem objevil helmu v záhonku před hospodou, „srovnal“ stupačku do Pavky a nabalil nevypitý lahvoně, mohli jsme u obchodu v klidu posnídat.

     Směr jsme drželi stále k severu. Projížděli jsme Protivanov, Konici, Kladky, Vysokou a Městečko Trnávku. Zde jsme se zastavili nad obcí na zřícenině hradu Cimburk. Dál nás čekala Moravská Třebová, odkud jsme se po lesních cestách dostali kolem dnes už zavřených dolů na lupek a šamot přes Hřebečovský hřbet do Koclířova. Po státničce jsme pokračovali přes Lanškroun do Horních Heřmanic. U Bullmenovic chaty jsme se spojili telefonem s další částí týmu. Sraz obou celků byl domluven do Litovle pravděpodobně proto, že tam vaří pivo. Jinak to totiž bylo naprosto mimo mísu. Ve Štítech na náměstí jsme dali oběd až na Bullmena, který si jako i všechny následující obědy objednal pouze pivo s poznámkou, že nemá hlad, protože nedávno snídal.  

     Před námi se tyčily Jeseníky. V Bukovicích jsme odbočili ze státní a přes Moravský Karlov vyjeli až ke kapli Nejsvětější Trojice nedaleko vrchu Jeřáb. Kolem budovy byly v rámci výročí nějakého panovníka vysazeny různé netypické stromy jako douglaska, javor atd.. Mervin s Bullmenem vše znaleckým okem přehlédli ze sedel svých motorek a spokojeně jeli dál. Kluci vůbec sesedali jen pokud už bylo třeba akutně pokládat kabel nebo se šlo do hospody. Mervin to zhodnotil názorem, že celej rok na Máňu nesedne, tak si toho teď nepřetržitě užívá.

     Zalesněným údolím jsme kolem řeky Moravy sjížděli k Hanušovicím. Tam nás ale nepustila nehoda a následná zácpa a proto jsme pivovarské město objeli přes Staré Město pod Sněžníkem a Brannou. Branná by si vůbec zasloužila podrobnější průzkum, ale v plánu dnešního dne bylo pokoření Pradědu, takže jsme prohlídku odložili na příště. Přes Nové Losiny jsme se dostali do Loučné nad Desnou, kde jsme otestovali pivo Václav v novém pivovaru. Kluci měli jasno už dávno před prvním lokem a s chutí se těšili: „Co to bude zase za sračku?“ Zdolání Pradědu jsme odsunuli na zítřek v okamžiku, kdy Dave s Alonsem nahlásili start z Brna. Zaplacením třicetikoruny za půl litru nám pivo pěkně zhořklo v pajšlu.

     Další jízda byla po státní na Šumperk a Zábřeh. V rámci čekání na duo Klopič – Alonso jsme prozkoumali předhůří Jeseníků v okolí zříceniny Brníčko. Do Litovle jsme dojeli přes Úsov a Mohelnici, odkud jsme si cestu urychlili využitím rychlostní komunikace. Bullmenovi se dokonce podařilo ze své chrchle vymáčknout neuvěřitelných 60 km/h. I přes tuto téměř kosmickou rychlost na nás kluci čekali prý jenom asi hodinu.

     Setkání proběhlo standardně a ani jedno oko nezůstalo suché. V hospodě na náměstí jsme povečeřeli a protože už padla tma, bylo rozhodnuto o přesunu do nejbližší díry. Tou byla obec Pavlov. I přes fakt, že se snižující viditelností klesala rychlost Bullmenova stroje mu nezabránilo, aby nám na křižovatce neujel. Naštěstí zbytek registroval ztrátu třetiny kolony a rozhodl se na nás počkat. V Pavlově se k nám při konzumaci piva připojil i Martin, který si ušetřil litovelské setkání návštěvou kamaráda.

3. den (pátek)     247 km

     Ráno jsme nečekaně bystře vstali kolem 7:30 poté, co nás málem rozšmelcoval traktor. Aby toho nebylo dost, zastavil se na kus řeči i starosta a sondoval, kdo to v noci chrápáním plašil ustájený dobytek v nedalekém kravíně. Mervina jsme samozřejmě nepráskli. Protože tento týden měli v obchodě zrovna dovolenou, nezbývalo, než nakoupit v nedaleké Loštici. Další cesta vedla přes Mohelnici, Úsov a Rohli do Libiny, kde jsme tankovali. Hledali jsme vhodné místo pro koupel, i když menšina ušmudlanců v podání Mervina a Bullmena byla kategoricky proti.

     Přes Horní Sukolom a Dolní Loučku jsme se údolím vyšplhali do Rýmařova, odkud už to do Karlovy Studánky bylo co by kamenem dohodil. Suverénně jsme zastavili vprostřed lázeňské třídy, načež Bullmen začal shánět předsedu. Po chvíli dojel traktor, vystoupil borec v montérkách, prohodil s Bullmenem pár slov a odjel. Zdenkovi splihla hříva, skopil uši a smutně nastartoval.

     Když nevyšla alternativa povolení průjezdu k Ovčárně přes obec, nezbývalo než zkusit cestu oficiální. Za jízdu po silnici v délce 12 km vydřiduch v budce požadoval 100,-Kč/moto. To znamenalo 5 piv v normální hospodě a 1 a 2/3 cihly pro Bullmena. Takto nestydatou cenu jsme odmítli akceptovat a radši jsme přes Vidly odjeli do Bělé pod Pradědem, kde jsme poobědvali.

     Do Červenohorského sedla jsme si skvěle zazávodili. Přes Přemyslov jsme opět přejeli do vedlejšího údolí a skrze Hanušovice se dali do Králík. Poté jsme vyjeli k vysílači na Suchém vrchu, kde padlo pivko. Měli tu výběh s divokými prasaty, srnci a kozami.

     Přes Jablonné nad Orlicí jsme se dostali k vodní nádrži Pastviny. Zde jsme provedli patřičnou očistu. Voda byla nádherně osvěžující, což naprosto ignorovala dvojka Bullmen – Mervin. Večeře byla realizována v Českých Petrovicích, kam jsme se sjeli opět všichni i s Martinem, který si užíval vody déle a se mnou, jemuž zase všichni ujeli. Bizonovi to vedro nejspíš lezlo na mozek a proto odmítal skrze klíčovou skříňku jakýkoliv pohyb. Náhradní součástku pochopitelně nikdo neměl, tak nezbývalo než tiše trpět.

     Přes Zemskou bránu jsme se dostali do Bartošovic v Orlických horách. Nejprve jsme vybrali pěkný flek u lyžařského vleku, následně pak obsadili zahrádku hospody. Budvar nám po litovli tak zachutnal, že jsme v konzumaci z PETflašek a diskuzích pokračovali i po vykázání od stolů. Tímto je potřeba poděkovat Mervinovi, Klopičovi a Alonsovi za sponzorství. Doufejme, že se v následujících letech pochlapíme i my ostatní.

4. den (sobota)     198 km

     Snídani jsme nakoupili v Rokytnici, kam nás přijel podpořit osobní účastí i Laďa Žlučníkář. Po dotankování následoval návrat do Bartošovic, kde jsme po novém mostku překonali Divokou Orlici a dál jsme pohořím projížděli po polské straně. Dokonce jsme provedli koupel v době, kdy Dave vyhlásil technickou dvacetiminutovku. Bohužel Alonso zradil a přidal se k ušmudlancům. Naše řady alespoň podpořil Ladič.

     V Mostowici jsme se vrátili zpět na naše území a kolem Velké Deštné sjeli přes Bačetín do Dobrušky, kde jsme chtěli ochutnat místní pivo. Pivovar byl bohužel zavřený a hospodu, kde by Rampušáka točili, jsme nenalezli. Nezbylo, než se vrátit přes Olešnici a Deštné zpět na hřeben. Tady jsme navštívili chatu TGM na Šerlichu. V průběhu cesty se mně stále nepodařilo přimět Bizona k normálnímu výkonu.

     Naštěstí jsme se již hlavně taky vlivem měnícího se počasí začali z hor stahovat. Projeli jsme Zdobicí, Rokytnicí, Žamberkem, Českými Libchavami do Ústí nad Orlicí. V Němčicích u Litomyšle jsme zastavili u hospody okamžik před začátkem deště. Zbytek večera jsme strávili povídáním u piva. Kolem půlnoci se už zase začala mračna trhat, tak jsme mohli jít bez obav spát. Stejně jsme ještě debatili asi do dvou ráno za podpory z PETek a posíleni v sestavě o místního Laďu.

5. den (neděle)     125 km

     Ráno jsme nad Bizonem udělali diskuzní kroužek a opět se snažili zprovoznit levý píst. Nejvíc vděku si zaslouží rady páně Bullmena typu: „Já bych to vyměnil všechno.“ nebo „Konečně to vyhoď a pořiď si jednobuch.“ atd.. Tímto samozřejmě musím poděkovat Alonsovi za pomoc při opravě a při zapůjčení náhradních dílů a nářadí a taky všem ostatním za trpělivost. Po výměně svíčky, kondíku a cívky jsme usoudili, že je vadná pravděpodobně fajfka. Protože nikdo neměl náhradní, oprava se nekonala.

     Dál jsme se přesouvali k jihu na Litomyšl a Poličku. Pak pro Bizona nastalo ouvej v podobě kopců Vysočiny. Přes Jimramov a Dalečín jsme jeli do Bystřice nad Pernštejnem, odkud už to bylo jenom skok na samotný hrad. Zde jsme prošli nádvoří a z Nedvědice jsme již jeli kolem řeky Svratky až do Tišnova.

     Na oběd jsme se stavili v Hradčanech. U jídla nám Klopič sdělil, že vycházíme-li z teorie o smíchu, který prodlužuje lidský život, budeme asi žít věčně. S tímto názorem jsme se po letošních motorkách určitě ztotožnili všichni.

     Rozdělili jsme se na křižovatce v Lelekovicích, odkud jeli Alonso s Martinem stáhnout fotky do Brna a náš zbytek se ploužil s Bizonem zpátky do Jericha. V Adamově nastala potíž, když se to zvíře zastavilo a odmítalo jakýkoliv pohyb. Dál jsme se dostali jen s pomocí Bullmenovy baterky. Zpětně děkuji. Celkem jsme na letošní akci zdolali 930 km.

Zhodnocení:

     Letos se i přes extrémně vysoké ceny benzínu zúčastnilo nečekaně vysoké množství jezdců i strojů. Znovu se potvrdilo, že ideální motorkářské počasí nepanuje pouze v týdnu po jiříkovských hodech, ale nečekaně i koncem prázdnin. Kvůli častým sporům o termín výjezdu jsme se usnesli na každé první středě v měsíci srpnu.

     Velkou nevýhodou bylo časné smrákání. To limitovalo zejména Bullmena. Na druhou stranu je ho třeba pochválit za pokus o ušetření za průjezd z Hvězdy, i když nakonec skončil nezdarem. Další fakt, který podporuje Bullmenovy teorie, je ohledně výměny starých součástek za nové. Nejdéle by o tom mohl vyprávět Mervin, jež měl u Rozstání velké štěstí. Testování čínských duší prostě není jeho oblíbenou disciplínou.

     Na druhou stranu ale musíme vyzdvihnout Mervinovu schopnost vybírat opravdu malebné trasy. Horší je, že sedavé zaměstnání některých členů gangu se projevuje i na motorkách a tito experti odmítají ze svých chrchel sesedat i u opravdu zajímavých míst. Velké zlepšení bylo vidět po domluvě o vzájemné viditelnosti našich strojů. Až na jisté jedince, které tlačil Hammer, myslím, všichni pochopili princip dohody.

     Jako nejporuchovější stroj se ukázal Bizon s velkým náskokem před Mervinovou Máňou. U ostatních jsem nějaké závady nezaznamenal. Doma jsem zjistil, že motorka měla pravděpodobně vlivem vysokých teplot a částečně funkční klíčové skříňky zcela rozhozený předstih. Rozhodně po letošní akci může být každý ze zúčastněných určitě spokojen. Samozřejmě chybky se určitě našly, ale třeba se nám je podaří odstranit příštím rokem.

     Pro Áju a Irču: Zkuste prosím klukům na příští rok přibalit do spacáků i plavky. Zajistíte si tak nehynoucí slávu a vděčnost ostatních…