24.02.2008 17:05

Zimní Mervin 2008 (VII. ročník)

 

7. ročník zimního Mervina proběhl v Jizerských horách v termínu 21.- 24.2.2008 .

AKTIVNÍ ČLENOVÉ VÝPRAVY

  • Dave
  • Macek
  • Laďa
  • Mervin

Komentář Dave:

Vzhledem k neustálému Hořákovu naléhání jsem se rozhodl napsat s odstupem času pár řádek o letošním zimním Mervinovi. Na omluvu jen podotýkám, že zážitky byly tak čerstvé, že napsat komentář dřív ani nešlo. Museli jsme to nejdřív řádně vstřebat.
Letos se Zimní Mervin konal ač je to k neuvěření již po sedmé. V minulosti jsme projeli Orlické hory, 2x Jeseníky, Beskydy, Šumavu a Krkonoše. Letošní Mervin drží ovšem historický primát v počtu účastníků. Poprvé v historii Zimního Mervina nás bylo víc než tři. Odjeli jsme v pěti lidech a přijeli ve stejném počtu. Čestná mervinovská placka patří Mackovi a Laďovi, za to že s náma celý výlet absolvovali ač na běžeckých lyžích v krušných podmínkách byli naprostí nováčci. Drželi se ovšem skvěle a v některých těžkých chvílích dokonce museli držet i nás staré harcovníky. Doufám, že je zážitky neodradí od příštích cest. Myslím, že se všemi účastníky se shodneme na tom, že to byla opět suprová akcička, která se náramně vydařila a na kterou budeme dlouho vzpomínat. Nakonec nečekaně vyšly i sněhové podmínky, které byly letos nadmíru kritické.
Jak jsme slíbili, tak jsme také udělali. Ve čtvrtek ráno 21. února jsme se všichni sešli na hlavním vlakovém nádraží v Brně. Logistiku výpravy jsem měl jako vždy na starost já a podle toho to taky vypadalo. Samozřejmě se to neobešlo bez menších komplikací. Hned při vstupu do nádražní haly jsem zjistil, že není něco v pořádku. Vlak, který jsem vybral pro naši nejrychlejší cestu to Jizerských hor, svítil na tabuli jako Slovenská strela pod zkratkou SC (Super City). Záhy jsem zjistil, že je to Pendolino do Prahy s palubním příplatkem 200,- kč na osobu. Kluci měli „ohromnou radost“ jak levně že to pocestujeme. Naštěstí jsem jim to prodal s tím, že Pendolinem stejně ještě nejeli a rozhodně dlouho nepojedou. Na druhou stranu zážitek v Pendolinu za 200,- navíc byl k nezaplacení.

Tak jsme se pěkně ráno naskládali s běžkama do luxusního vlaku, který obývali samí kravaťáci cestující do Prahy za velkým byznisem. Nižší vrstva totiž jezdí žluťákem, protože 500,- na jednosměrný lístek nemá. Venku bylo relativně teplo, takže riziko, že vlaku někde po cestě zamrznou CD-romy, bylo minimální. Ve vlaku jsme budili jsme náramný respekt. Divný byl už fakt, že se s běžkama v tak velkým vlaku vůbec nepočítalo. Ostatní cestující na nás čuměli ve stylu, kde že těch pět boveráků vzalo peníze na lístek Pendolinem do Prahy. To nás ovšem nemohlo rozhodit, protože jsme byli nad věcí. Převládala dobrá nálada. Zaujali jsme pozice podle palubních lístků a rozbalili zásoby z domova. S Laďou jsme současně vyrazili na prohlídku, protože v návodu na cestování vlakem psali, že je někde ve vlaku jídelní vůz. To nás samozřejmě nesmírně zajímalo. Zájem ještě vzrostl, když jsme ten jídelňák našli. Personalisty Českých drah bych rád poznal. Slečna co obsluhovala za barem byla opravdu nadmíru šikovná, skoro bych řekl, že ji bylo na prodávání kafe až škoda. Objednali jsme 10 gabrinusů v plechu za 35 kč kus. Slečna myslela že špatně slyší, všichni ostatní kolem popíjeli kávu v nepřítomném raním výrazu. Jenomže oni jeli makat a my jsme právě načali dovolenou. Cena nebyla nejnižší, ale v poměru k ceně lístku jsme pořád pili pivo s diskontem, navíc bylo studené a dostali jsme i dvě tašky. Menší problém byl, že jsem Laďu nemohl z jídelního vozu dostat. Potom celou cestu litoval, že jsme piva nekupovali po jednom, že by pro ně klidně chodil. Cesta ubíhala rychle a za cca hodinu jsme vystupovali v Pardubicích. Macek na rozloučenou rozšlápl v kupé plechovku do piva. Ostatní cestující si po našem vystoupení určitě oddychli a upadli do klasického stereotypu. Počítám že si jen museli povolit mírně kravaty, aby ten zážitek s náma rozdýchali.

My jsme pokračovali v cestě. Ať to nezdržuju, přes Železný Brod a Tanvald jsme přijeli po poledni do Desné odkud jsme vyrazili zatím pěšky po značce směrem k protržené přehradě, která stála nad Desnou. Hned první den se mi podařilo zlomit hůlku, takže o zábavu bylo postaráno. Až do konce výletu jsem jel s klackem a všichni pocestní se mi smáli. Do večera se nám podařilo přijet do osady Jizerka. Nádherné místo. Podařilo se nám narazit na výborný penzion s restaurací, který nás hostil v perfektní atmosféře až do rána. Hlavní hvězdou večera byl Macek, který si zapůjčil kytaru a zahrál několik songů. Od osazenstva sklidil náležitý potlesk a musel chtě nechtě dodat přídavek. Nakonec došlo i na kozáčka a něco málo jsme i zazpívali. Kolem půlnoci nám majitel začal rozdávat vizitky, že až pojedeme okolo, tak se máme příště stavit. Druhý den jsme měli slabší, protože bylo třeba takticky rozvrhnout síly. Nocovali jsme kousek za Směďavou. Sněhové podmínky na hřebenu byly ideální, projetá stopa a slunečno. V sobotu jsme dorazili do Liberce. Kdo to nezná, pěkně město. Na sjezdovku se jezdí tramvají a na běžecké trasy v Bedřichově jezdí městský autobus opačným směrem. Odtud jsme přifičeli i my. S tím, jak jsme sestupovali s hřebenu, se zhoršovali i sněhové podmínky. Od 700 m.n.m již sníh téměř nebyl. Počasí jarní. Přespali jsme kousek od konečné tramvaje a ráno se vydali lanovkou na Ještěd. Pěkný výhled na Jizerské hory, Krkonoše, Lužické hory. Známý hotel, který dominuje vrcholu, je dílem architekta Karla Hubáčka. Nutno dodat, že bližší pohled prozrazuje, že budova má něco za sebou. Z dálky je to lepší. Po obhlídce jsme sjeli zpět do Liberce a šli na vlak směrem na Brno. Jak vypadal cesta zpět je vidět na fotkách. Výlet nás řádně znavil, tak jsme skoro celou cestu prospali. Když jsme přijeli do Brna, bylo úplné jaro. S běžkama jsme tradičně působili v městské brněnské dopravě nepatřičně.

v bodech

*       jeli jsme Pendolinem, takže cesta na úrovni

*       poprvé v historii nás bylo pět

*       slivovici jsme vypili letos všechnu

*       místem výletu vyhlášena osada Jizerka

*       dobili jsme vrchol Ještědu - lanovkou

*       opět jako zázrakem jsme se všichni vrátili živí a zdraví

Zatím to nikdo nevyřkl otevřeně, tak budu první, příští rok se jede do Krušných hor.

 

 

—————

Zpět


Tvorba webových stránek zdarma Webnode